Doplněná rodina

Nový rodič – nová role. Jak ji zvládnout a neztratit sebe?

Být nevlastním rodičem přináší mnoho situací, které si člověk, který vychovává vlastní děti od narození, nemusí umět ani představit. Vzniká vlastně nová role, která může být velmi náročná, ale současně i obohacující. Nejspíš každý nevlastní rodič si přeje tuto roli zvládnout a naplnit dobře. Zároveň se musí učit mnoho nových věcí, toleranci, respektu.

Nevlastní rodič vždy bude narážet na to, že je “jen” nevlastní, nehraje tedy v životě bonusového dítěte takovou roli, jako rodič vlastní. Často musí udržovat vztahy a komunikovat s bývalým partnerem, přijímat jeho normy na výchovu a hodnoty předávané dětem, které mohou být velmi odlišné od jeho představ. Potýká se se situacemi, kdy podstatné události jako jsou Vánoce, oslavy narozenin a jiných významných dnů nenesou podobu, jakou by si přál, ale bývají spíše kompromisem vycházejícím ze zvyklostí dětí a zvyklostí všech dospělých kolem nich.

Nevlastní rodič přijímá spolu s partnerem a jeho dětmi také partnerovy rodiče, kteří stále mohou udržovat vztahy (a to i velmi dobré) s druhým rodičem dětí, tedy bývalým partnerem. Nevlastní rodič se často může potýkat se žárlivostí, pocity odmítnutí, nedostatečné důležitosti své osoby, frustrací, zažívá zklamání, že partner již některé události zažil s rodičem jeho dětí.

Doporučení:

Být nevlastním rodičem znamená vstoupit do vztahové dynamiky, která už funguje – se svými pravidly, emocemi i historií. Jak ji zvládnout tak, aby přinášela více porozumění než frustrace?

• Postupně navazujte vztah s dospělými kolem dětí, ale nepředpokládejte okamžité přijetí. Jste vlastně tím posledním dospělým, který do rodiny přišel. Snažte si nebrat tuto pozici osobně a jako devalvující. Je přirozené, že lidé jsou v jistém odporu a obavách ke změnám. Zároveň si sami stanovte hranice, jak si nepřejte, aby s vámi někdo jednal.
• Vyvarujte se kritiky biologického rodiče před dětmi a snahy s ním soupeřit. Nikdy nemůžete vyhrát. Je ale důležité, aby partner stál za vámi a hlídal hranice spolu s vámi. Společně byste se měli domluvit na podobně výchovy a přístupu k dětem, který by měl ve vaší nové, doplněné rodině platit.
• Váš partner by Vám měl umožnit vnášet do výchovy jeho dětí své potřeby a pravidla, pokud je s nimi v souladu.
• Respektujte, že druhá polovina rodiny dítěte si žije po svém. Tak, jako chcete žít po svém i vy.
• Přenechte hlavní výchovnou roli rodičům a neklaďte si za cíl, že děti předěláte k obrazu svému. Domluvte se ale s partnerem, kam chcete jeho děti směřovat a jaké kroky k tomu podniknete.
• Být nevlastním rodičem nemusí být snadné, pokud cítíte, že se trápíte, řekněte si o pomoc. Není to selhání, naopak. Pomoc můžete najít na naší Rodičovské lince nebo je možné vyhledat terapeutickou pomoc.

„Bonusové děti” je termín, který jsme se rozhodli v naší poradně používat.

Přes všechny nesnáze při společném soužití si dovolujeme tvrdit, že další děti v rodině skutečně mohou být a jsou bonusem. Snad každý nevlastní, či v souladu s termínem, bonusový rodič si přeje, aby s dětmi partnera vycházel dobře. Přání milovat děti toho druhého bývá upřímné a mnoho nevlastních rodičů se do vztahů vrhá s velkou otevřeností, upřímnou snahou a aktivitou.

Milovat nevlastní dítě však není vrozené, nevlastní rodiče časem poznávají, že to není tak snadné, že vztah je navzdory snaze přeci jen jiný než s vlastními dětmi a roli v utváření vzájemného vztahu s dětmi partnera, hraje mnoho aspektů. Vztah k bývalé ženě nebo muži, soulad, či spíše nesoulad ve výchovných vzorcích s bývalým partnerem, soulad ve výchově s rodičem dítěte, to, na co je dítě zvyklé z domova, ale také to, jak dítě přijímá nevlastního rodiče. Roli bude hrát věk dítěte a spolupráce bývalého partnera na celé situaci.

Každý bonusový rodič si přeje s dětmi svého partnera vycházet dobře. Bonusový rodič se musí smířit s tím, že dítě, které spoluvychovává, vzniklo z lásky s bývalým partnerem, obvykle na něj nebude mít ten hlavní výchovný vliv a bude mít omezené možnosti, jak a kam ho v životě směrovat a mnohdy budou jeho výchovné snahy směrem k bonusovému dítěti překrývány přirozenou autoritou a vztahem s biologickým rodičem.

Bonusové dítě vždy bojuje s loajalitou k původnímu rodiči a mnohdy i s podvědomým strachem ze zrady, pokud přilne k nevlastnímu rodiči. Dítě také přirozeně srovnává nevlastního rodiče s vlastním. Často také dochází k nevyrovnané péči o děti vlastní a nevlastní nebo k pocitům nespravedlnosti mezi dětmi navzdory upřímné snaze o péči, která je vyrovnaná. Děti, které tráví čas ve dvou domácnostech, dvou rodinách, se musí přizpůsobovat různým pravidlům fungování, trávení času, míry zapojení do úkolů v domácnosti, což pro ně není snadné a mohou takové střídání posuzovat i z pohledu, které místo je pro ně pohodlnější, výhodnější. Je to přirozené, pro budování vzájemného vztahu s nevlastním rodičem to ale může být komplikace.

Být nevlastním rodičem může přinášet mnoho těžkostí a je fér si je přiznat a neklást na sebe nároky, že vše musí být perfektní a nevlastní rodič nikdy nesmí prožívat negativní emoce směrem k bonusovým dětem.

Doporučení:

Výzkumy ukazují, že vztahy mezi nevlastními rodiči a dětmi se často vyvíjejí podobně jako přátelství – není to o lásce na první pohled, ale o postupném budování důvěry, společných zážitcích a respektu. Průměrně trvá 3 až 5 let, než si bonusový rodič s dítětem vytvoří pevný vztah.

• Dopřejte sobě i dítěti čas. Buďte trpěliví. Někdy trvá opravdu hodně času, než se vztahy navážou.
• Přiznejte si, že vztah k bonusovému dítěti je jiný než k vlastnímu. To, že je jiný, nemusí znamenat, že je špatný. Je jiný a je to logické. Nejste špatný bonusový rodič, když nemilujete nevlastní děti stejně jako vlastní. Budujte si vlastní vztah.
• Nesnažte se změnit bonusovému dítěti všechny návyky a hodnoty. Pokuste se ovlivnit ty, které přímo zasahují do vzájemného soužití a tedy do fungování Vaší rodiny. Ostatní mu nechte a s respektem si uvědomte, že Vaše vlastní dítě má také návyky a hodnoty, které by v jiné rodině mohly působit nezvykle.
• Přijměte jako fakt, že bonusové dítě bude mít vždycky blíž k vlastnímu rodiči než k nevlastnímu. Vaše vlastní dítě to tak má nebo by to tak mělo téměř jistě také.
• Snažte se být s partnerem a tedy vlastním rodičem bonusového dítěte jednotní v přístupu ke všem dětem v rodině a otevřeně komunikujte o tom, když se vám zdá, že se to z nějakého důvodu nedaří.
• Domluvte si pravidla, která se v rodině dodržují a na jejichž dodržování pak můžete trvat, protože jsou srozumitelná všem. Při neshodách se pak máte o co opřít.
• Buďte k bonusovému dítěti autentičtí. Projevujte své emoce a nechte také projevovat emoce bonusové dítě. Přijměte jeho rozmrzelost ze střídání pravidel a norem v rodinách. Mluvte o tom otevřeně. Pojmenujte, že víte, že to pro něj není snadné.
• Bonusové dítě nepotřebuje dalšího rodiče ani kamaráda. Potřebuje přijímající dospělou autoritu, která je pro něj srozumitelná a laskavá. Nemusíte spolu vždycky vyjít bez potíží. Důležitý je ale respekt a upřímná snaha budovat vztah i přes různé potíže.

Podporujte respekt

V doplněné rodině se často potkávají nevlastní sourozenci. Situace může být různá. Dítě z předchozího vztahu má jen jeden partnera spolu si pořídí další dítě či děti. Nebo mohou mít děti z předchozích vztahů oba dva partneři a poté mají společné děti. A nebo mají děti z předchozích vztahů oba dva a společné děti si již nepořídí. Dynamika vztahů mezi dětmi i mezi dospělými a dětmi je pak různá.

Stává se, že rodiče upřednostňují vlastní děti před nevlastními nebo upřednostňují to společné. Někdy se oba rodiče upřímně snaží, aby to tak nebylo, ale přesto mají přirozeně větší tendenci obhajovat vlastního potomka a chyby více vnímat u nevlastních dětí. Někdy to tak není, ale partner to tak vnímá, má pocit, že svým vlastním dětem partner nadržuje. Najít soulad a nemusí být snadné. Zvláště, když se přidá žárlení dětí na sebe navzájem, pocity nespravedlnosti v přístupu nevlastního rodiče.

Doporučujeme:

Vytvořit fungující rodinnou dynamiku, kde se nevlastní sourozenci cítí rovnocenní a přijímaní, není jednoduché. Spravedlnost neznamená stejnost – ale férovost a pocit bezpečí pro všechny děti. Jak k tomu přistoupit?

• Snažte se ve výchově všech dětí zachovávat stejná pravidla, uvědomte si ale, že je možné na nich trvat pouze po dobu, kdy jsou děti u vás.
• Komunikujte otevřeně s partnerem a trvejte oba na tom, aby z vaší společné strany bylo všem dětem dopřáno stejné množství dárků, oblečení, stejné podmínky pro vzdělání a kroužky, trávení dovolených apod.
• Zajistěte všem dětem v rámci možností dobré podmínky a soukromí ve vašem domově. I když jsou s vámi jen na víkend, potřebují mít si kde se uvelebit, kde mít chvíli soukromí.
• V době, kdy jsou u vás bonusové děti, dodržujte stejné rituály pro všechny, o ohledem na věk dětí. Všem dětem byste měli popřát dobrou noc, připravit stejnou svačinu do školy, uspořádat podobnou oslavu narozenin, vařit oblíbená jídla, povídat si s nimi, zjišťovat, jak se mají, hlídat, aby všechny děti měly prostor mluvit u společného jídla.
• Plánujte společné dovolené. Není to snadné, ale je důležité, aby žádné z dětí nemělo pocit, že je odmítané.
• Dovolte si přiznat, když cítíte, že je vám vlastní dítě bližší. Uvědomte si ale také, že bonusovému dítěti jeho vlastní rodič také. Vám jde o to mít se společně co nejlépe. Ne stejně.