Děti a sebevědomí
Vrozený rys nebo výchovná výzva?
Partnerské vztahy a sexualita dětí nepatří mezi nejčastější témata na Rodičovské lince (méně než 5 %). Většina rodičů však situace, které jsou s touto problematikou spojené, prožívá intenzivně a se silnými emocemi. Jde o pestrou paletu chování, projevů, ale i potíží, kam patří např. hledání sexuální nebo genderové identity, sexuální kontakty mezi dětmi, masturbace u dětí, nevhodné (z pohledu rodičů) partnerské vztahy, předčasné zahájení sexuálního života. Rodiče se na nás obracejí zejména proto, že nevědí, jak by měli reagovat, když se s některým z výše uvedených projevů u svých dětí setkají. A to je dobře. Odsouzení, tresty a odmítnutí mohou narušit důvěru, zejména když se děti samy svěří. Naopak klidná a vstřícná komunikace může v mnoha případech tuto důvěru posílit a dítěti, které samo tápe a neví, velmi pomoci.
Většina dospělých už ve svém životě narazila na pojem LGBT+, mnoho z nich, na rozdíl od dětí, a zejména dospívajících, však úplně přesně neví, co to vlastně znamená. Jde o téma docela aktuální, mezi mládeží diskutované, a je důležité se orientovat, abychom mohli my, dospělí, být dětem poučenými partnery, když za námi se svými otázkami nebo případně i se svým sebeodhalením přijdou.
LGBT+ komunita:
zahrnuje lidi s jinou než heterosexuální orientací, (LGBT – lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby), znaménko plus souhrnně označuje další identity, jako jsou třeba intersex či asexuální osoby.
Lesby a gayové:
lidé, kteří jsou citově a sexuálně přitahování osobami stejného pohlaví, tedy lidé s homosexuální orientací. Podle seriózních výzkumů je homosexualita vrozená, není volbou jedince, není důsledkem žádných vnějších vlivů.
Bisexuálové:
lidé, kteří jsou citově a sexuálně přitahováni jak muži, tak ženami.
Transgender osoby:
lidé, kteří se identifikují s opačným pohlavím, než do kterého se narodili. Jinak řečeno – transgender muž má ženské tělo, ale cítí se být mužem (a opačně). Výraznější projevy, a hlavně potíže, přináší fyzické dospívání, kdy je pro transgender lidi složité (a někdy nemožné) přijmout fyzické změny – např. prsa. Transgender lidé mohou mít jak homosexuální, tak i heterosexuální orientaci.
Nebinární osoby:
zjednodušeně řečeno lidé, kteří se nehlásí ani k jednomu pohlaví. Je to kategorie, která asi vyvolává nejvíce zmatku a otázek, protože je velmi těžké domluvit se, jak se k lidem, kteří se k nebinaritě hlásí, stavět, jak je oslovovat apod.
Coming out:
proces, ve kterém jedinec, většinou postupně, zveřejňuje svou odlišnou sexuální orientaci nebo genderovou identitu. V mnoha případech jde o proces skutečně velmi pozvolný a bolestný, někdy k němu dojde až ve středním věku, někdy vůbec. Závisí to na vstřícnosti prostředí, ve kterém jedinec žije.
Tranzice:
změna pohlaví. Tranzice může probíhat jak formou hormonální léčby, tak operativně.
Prvotními pocity při zjištění nebo sdělení, že dítě se hlásí k jiné sexuální nebo genderové identitě, bývají šok, strach, popření (takhle to nemůže být!), nebo i vztek. Bývá to ale i soucit, lítost a velká nejistota, jak dál s dítětem mluvit, případně jak mu pomoci. A někteří rodiče pocítí úlevu, že se konečně zveřejnilo, co už dávno tušili.
Pokud dítě přichází za rodiči s tím, že je gay nebo lesba, transgender dívka nebo kluk, sděluje tím, jak se aktuálně cítí. To bychom dítěti vyvracet neměli. Naopak je vhodné to přijmout a respektovat. Může to být součástí vývoje v období dospívání, pátrání dítěte po tom, kým vlastně je, jak se vztahuje ke svému tělu, sexualitě, jaké chce mít vztahy, může tak testovat vztahy se svými rodiči, především jejich přijetí atp. Další vývoj dítěte ukáže, zda je genderová nebo sexuální odlišnost skutečně jeho součástí. Důležité je, že v tomto období se může opřít o dobrý vztah se svými rodiči a cítí se být respektováno.
Ano, ale s dohodou o vzájemném respektu, my budeme respektovat, že si to přeješ, ale ty budeš respektovat, že se nám to nemusí vždycky dařit, protože jsme zvyklí na něco jiného.
Mnozí dospívající se svou odlišnosti vyrovnávají velmi dobře a případně si pro sebe dokážou sami najít pomoc např. u vrstevníků, na soc. sítích. Vyhledání odborníka je vhodné vždycky, když vidíme, že se dítě uzavírá do sebe a trápí se. V případě genderové tematiky je vhodné vyhledat i sexuologa. V případě, že odlišnost dítěte zasahuje do vztahů v rodině, je vhodné vyhledat rodinného terapeuta.
Vrozený rys nebo výchovná výzva?
Od poznání, vnitřního přijetí až po "jak s barvou ven"
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Když školní starosti vystřídá nečekané těhotenství
I se známými lidmi jsou jistá rizika
Nabírání sil versus prokrastinace; najdi si svůj relax
Jak se bezpečně přes on-line s někým spojit
Nejčastější predátoři? Děti a dospívající
Vyberte si téma, o kterém se chcete dozvědět.
Rodičovská linka nabízí krizovou pomoc a základní sociální poradenství prostřednictvím telefonu, chatu a e-mailu. V případě potřeby předáváme kontakty na další instituce a konkrétní odborná pracoviště. Služba je určena rodičům, rodinným příslušníkům a ostatním dospělým jednajícím v zájmu dětí (pedagogové, trenéři atp.). Můžete se na nás obracet s nejrůznějšími starostmi, které se týkají dětí, dospívajících a mladých dospělých do 26 let.
Služba je anonymní. Je pro klienty z celé ČR. Na lince pracují psychologové a odborní pracovníci, kteří mají dlouholetou praxi v rodinném poradenství.