Jak mluvit s dětmi o rozvodu nebo rozpadu rodiny?
Rozpad rodiny rodiče často uvrhá do pochopitelných emocí, a proto jejich schopnost vyhovět potřebám dětí může být omezená. Dítě ztrácí jistoty a je často „vláčeno“ něčím, co si samo nepřeje. Každý z rodičů i přes všechny své pocity je zodpovědný za to, jak se bude průběh rozchodu ve vztahu k dětem odvíjet a jak moc je poznamená. Sdělení, že se rodiče budou rozcházet a jejich život se změní, vyžaduje přípravu. Citlivě podané informace mohou přispět k tomu, že dítě projde situací rozpadu rodiny bez větších následků.
Dítě především potřebuje jasné informace, co se bude po rozchodu dít. Dostává tak základ pro vytvoření jistot nových. Je zcela přirozené, že rodiče před rozhovorem s dítětem pociťují velkou nejistotu a někdy i vinu. Navíc se bojí, že děti budou plakat nebo se uzavřou, bojí se výčitek. Takové projevy se často v průběhu rozhovoru skutečně objevují. Děti nelze před prožívanou bolestí ochránit. Sdělením informace o rozchodu rodičů a o jeho následcích začíná pro děti proces vyrovnávání se s novou situací. Děti potřebují čas, není možné vyřešit vše najednou. Je jasné, že rodiče nechtějí svým dětem způsobit bolest. Pravdou je, že před ní nelze děti ochránit. Svým klidem, pochopením a srozumitelným jednáním však mohou dětem pomoci, aby se se svou ztrátou postupně vyrovnaly. Pokud trápí rodiče nějaká nejistota nebo pochybnost nebo potřebuji řešit svoji konkrétní situaci, je možné se poradit o postupu na Rodičovské lince.
Příprava, způsob a obsah rozhovoru s dítětem
Prvním důležitým krokem, ještě před rozhovorem s dítětem, je dohoda rodičů. Rodiče by si měli především vyjasnit:
- Kde a s kým dítě v nejbližším období bude, např. jak se bude dítě vídat s rodičem, který se odstěhuje, jaké změny proběhnou (prarodiče, škola, kamarádi).
- Kdo z rodičů dítěti o rozchodu řekne, zda u toho budou oba.
- Kdy a kde k rozhovoru dojde a co bude jeho obsahem.
- Zda zapojit starší děti do rozhodování o budoucím uspořádání péče.
- Okolnosti kontaktu s případným novým partnerem.
S dětmi je dobré mluvit klidně a sdělovat informace otevřeně a pravdivě, používat slova, která dítě běžně slýchává, nemluvit s ním najednou jako s mladším, nebo naopak jako se starším dítětem. Přiměřeně a opravdově pojmenovávat vlastní emoce, které se mohou v průběhu rozhovoru u rodičů objevit, např. „neříká se nám lehko, je nám to líto, vidíš, i já pláču“.
Obsahem rozhovoru by mělo být
- Sdělení informace o rozchodu a jeho zdůvodnění, např. „přestali jsme si rozumět, nechceme žít v hádkách a domluvili jsme, že tatínek/maminka u nás už nebude bydlet“.
- Ujištění, že oba rodiče tu stále pro dítě zůstávají, např. „máme tě oba moc rádi, budeme tady oba dál pro tebe, i když už spolu nebudeme“.
- Zdůraznění zodpovědnosti rodičů, např. „je to naše dohoda, není to tvoje vina“.
- Předání informace, jak to dál bude, např. „táta/ máma se odstěhuje, my spolu zůstaneme doma a budeš se s tátou/mámou vídat tehdy a tehdy“.
- Poskytnutí prostoru pro reakce, otázky a nápady dětí.
