Škola

Obavy rodičů

Emoce jsou v tomto období podobně intenzivní, jako ty dětské. Je pochopitelné, pokud i vaše nervy jsou na pochodu.  Obavy o psychickou pohodu dítěte, strach z neúspěchu, nejistota ohledně dalších možností studia nebo temnější myšlenky typu „Co když to nezvládne a zůstane na pracáku?“  to vše je docela běžné.

Den, kdy jde o hodně

Den přijímaček bývá náročný nejen pro děti, ale i pro rodiče. V doporučeních níže se můžete inspirovat, jak pomoci, aby dítě zvládlo stres, nemělo „okno“ a dokázalo využít svůj potenciál. Napětí ale nekončí prvním testem. Mezi zkouškou z matematiky a češtiny bývá hodinová pauza, která může být pro dítě náročná. První vlna soustředění odezní, a než se znovu nastartuje na další část, může přijít vyčerpání nebo znejistění. I s tím se dá pracovat.

Nezapomínejte na sebe

I vaše vnitřní kapacita je důležitá. Potřebujete sílu, klid a nadhled, abyste mohli být svému dítěti oporou. Pokud i vám běží v hlavě katastrofické scénáře, je to naprosto pochopitelné. Dopřejte si čas, který vás vrátí do rovnováhy. Zkuste krátkou procházku, kávu s kamarádkou, sdílení s někým, kdo je na tom podobně.

Pokud dítě cítí přijetí, důvěru a klid, má větší šanci zvládnout i zátěžový den. Proto se vyplatí zaměřit na to, co lze opravdu ovlivnit.

Doporučujeme:

• Nehodnoťte výkon dítěte ani jeho přístup. Podpořte dítě v tom, co zvládlo. Zdůrazněte, že ho máte rádi bez ohledu na výsledek přijímaček.
• Nevědomý tlak ve slovech. Věty jako „Musíš se snažit“ nebo „Je to opravdu hodně důležitý“ mohou být dítětem vnímány jako výhrůžka, ne povzbuzení. Místo toho zkuste například: „Jsem tu, když budeš něco potřebovat“ nebo „Uděláš, co bude v tvých silách a to stačí.“
• Reagujte na chování s pochopením. Apatie nebo “je mi to jedno” často maskují vnitřní tlak. Nezlehčujte to, ale ani nedramatizujte. Dejte najevo, že jeho pocity chápete. To v danou chvíli může úplnš stačit.
• Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit. Výsledek samotný ovlivnit nelze, ale prostředí doma, způsob komunikace a míra vaší podpory ano. Tím stavíte základní oporu, na kterou se dítě může spolehnout. Emoční reakce před nebo po přijímačkách mohou být velmi silné. Počítejte s nimi, dopřejte dítěti prostor k jejich projevu.
• Zeptejte se dítěte přímo: „Jak ti můžu nejlíp pomoct? Chceš spíš klid, nebo občas něco probrat?“ Dejte mu možnost vybrat si, jak blízko u něj v těchto dnech budete.
• Uklidňující je vědět, že existují i další cesty. Mluvte s dítětem otevřeně o možnostech druhého a třetího kola, o případných přestupech v budoucnu, o tom, že jedna zkouška není „všechno nebo nic“. Není třeba to zdůrazňovat denně, ale vědomí, že existuje plán B, snižuje tlak na výkon.

Jak nemít okno

• Učte se společně zvládat stres. Vaše zapojení a nácvik relaxačních technik přijme dítě mnohem lépe, než když ho budete jen o technikách informovat. Zkuste si s dítětem osvojit jednoduché techniky – dechová cvičení, vizualizaci času, kdy bude po zkouškách a společně zažijete něco, na co se už teď těšíte, krátké protažení. Může to být i forma společné aktivity, která přinese uvolnění a třeba i legraci.
• Třes v rukou, zrychlený tep, stažený žaludek. To nejsou známky selhání, ale signály těla, že se snaží zvládnout nápor. Pokud se o nich mluví předem, dítě se jich tolik nelekne. Může si říct: „Tohle znám. To je jen stres a ten zvládnu.“ Dobře může zafungovat vytřepání rukou, potřesení hlavou, promnutí obličeje v rukou, vypnutí hrudníku dopředu. Dítě potřebuje dýchat a to se staženým hrudníkem jde velmi špatně.
• Učte techniky zklidnění těla i mysli. Dechová cvičení, vědomé protřepání rukou, rychlé protažení, uzemnění pomocí smyslů (např. tzv Grounding - 5 smyslů) to všechno může pomoci snížit akutní napětí. Ideálně natrénujte předem jako zábavnou aktivitu.
• Podpořte vnitřní větu. Dítě může mít připravenou jednoduchou větu, kterou si v hlavě zopakuje, když se začne cítit zahlcené. Například: „Zastavím se. Dýchám. Všechno, co vím, tam někde je. Uklidňující věta může pomoci navodit pocit kontroly a uvolnit zablokované myšlení.

Hodina mezi testy

Dohodněte se předem, co dítě v hodinové pauze mezi testy udělá. Malá svačina, klidné místo, poslech hudby nebo dechové cvičení mohou pomoci regulovat stres a znovu se soustředit. Chcete mu zavolat? Domluvte se spolu, jestli je to dobrý nápad, jestli si napíšete nebo zavolá dítě vám, pokud o to bude stát. Děti se můžou dát do řeči také mezi sebou. Volba témat je ale lepší taková, která se netýká právě proběhlého testu z matematiky nebo lépe řečeno výsledků. Lepší je zůstat v obecně rovině nebo zvloit zcela jiné téma. Dítě by mohlo vlivem vědomí, že výsledky z matiky nebyly dobré velmi znervóznět, což může ovlivnit výsledek i testu z českého jazyka.

Co je šikana

O šikaně mluvíme tehdy, když jde o opakované ubližování (psychické nebo fyzické) kde na straně útočníka (nebo skupiny útočníků) je převaha síly a útoky vyvolávají v oběti nepříjemné pocity (bezmoc, strach, lítost). Důležitý je zřejmý úmysl ublížit.

Šikana se v nějaké podobě může rozvinout v jakémkoliv dětském kolektivu. Obětí šikany se může stát jakékoliv dítě. Na první pohled někdy nelze odlišit některé projevy šikany od běžného pošťuchování, při něm jsou však síly na obou stranách vyrovnané. Pokud některé z dětí dá najevo, že se mu to nelíbí, druhá strana přestává, případně se omluví. To se u šikany neděje s výjimkou účelové a manipulativní omluvy, kterou útočník pronáší, je-li přistižen dospělými. Oběti šikany své pocity skrývají a na přímý dotaz většinou nic nepřiznají, protože se za svoji situaci stydí a obávají se svěřit, aby se ještě více nezhoršila. Právě proto bývá šikana velmi často skryta.

Podle čeho můžete například poznat, že je dítě ve škole šikanované?

• Dítě dává najevo, že se mu do školy nechce.
• Dítě moc nemluví o dění ve třídě, nemá tam kamarády.
• Uzavírá se do sebe, působí smutně, zaraženě, ustrašeně.
• Dítě má nejrůznější zdravotní obtíže a lékařské vyšetření neodhalí příčinu.
• Má často poničené věci nebo je záhadně ztrácí.

Co s tím

Máte plné právo se v případě podezření na šikanu u svého dítěte na školu obrátit. Škola je povinna se vaší žádosti zabývat a měla by postupovat podle Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování ve školách a školských zařízeních. Způsob vyšetřování šikany ve třídě má své jasné postupy, které musí být dodržovány.

1. Je důležité, abyste si dali dostatek času a další kroky podnikali s klidnější hlavou.
2. Promluvte si s dítětem a zmapujte, co všechno se mu konkrétně ze strany spolužáků ve škole děje.
3. Obraťte se na školu, kontaktovat útočníka či jeho rodiče spíše nedoporučujeme.
4. Řešení šikany má ve škole na starosti metodik prevence či výchovný poradce. Požádejte o schůzku s tímto pracovníkem za účasti třídního učitele, popř. někoho z vedení školy.
5. Připravte si písemný popis toho, co se vašemu dítěti děje a škole jej předejte.
6. Je vhodnější, abyste na jedná přizvali ještě někoho dalšího (druhý rodič, partner).
7. Z jednání se školou by měl být pořízen zápis, máte právo nechat zapracovat vaše připomínky a dostat kopii.
8. Pokud škola nemá dostatečné možnosti řešit šikanu v rámci školy, navrhněte přizvání odborníků (např. z pedagogicko-psychologické poradny, externí odborník na programů pro třídy).